Al-Manar: zakázaná televize Hizbaláhu v Evropě i ve světe

V uplynulých letech znemožnila řada evropských zemí a USA šíření signálu této televize do Evropy a Ameriky. Al Manar ale podle nejčerstvějších zpráv uzavřel smlouvu se společností THAICOM, která zajistí pokrytí Asie, Austrálie, Afriky, Blízkého východu i většiny Evropy. Televize nijak neskrývá svoji propalestinskou, protiamerickou a protižidovskou orientaci. Některé státy ji považují za teroristickou organizaci.

Televize vysílá přes satelit a internet

 

Al-Manar znamená arabsky maják. Stejně se jmenoval i časopis, který v letech 1898 až 1935 vydával Rašíd Rida. Je to jak televizní tak rozhlasová stanice, které sídlí v Bejrútu. Provozovatelem je Lebanese Communication Group. Největším podílníkem je s 36% ArabSat. Vysílání sleduje přes satelit 50 milionů lidí denně. A to jak v celém arabském prostoru tak v Evropě. Řada družic ale musela s šířením signálu přestat.  Po té co americká vláda zařadila televizi v prosinci 2004 na seznam teroristických organizací, bylo zablokováno vysílání do severní Ameriky přes Intelsat.  Francouzský regulátor zakázal vysílání přes Eutelsat. Španělé zakázali šíření přes Hispasat 30. června 2005. Tím se zamezilo šíření programu jak na Iberském poloostrově tak v Jižní Americe. Provozovatel placených televizí TARBS World TV dobrovolně vyřadil Al Manar ze své nabídky. Teď se začal signál nově šířit přes THAICOM. Vysílání je ale možné na celém světě sledovat přes internet.

 

Program sestává ze zpravodajství, sportovních přenosů, talk-shows, videoklipů a pořadů pro děti. Čtvrtina jsou hudební videa, čtvrtina seriály a filmy, čtvrtina diskusní pořady a posledních 25%  zprávy a rodinné pořady. Většina tvorby je vlastní produkce. Co se zpravodajství týče, Al Manar využívá servisu agentur Reueters, Associated Press, Agence France Presse a Deutsche Presse Agentur. Zpravodajské relace se vysílají osmkrát denně v arabštině, jednou v angličtině a jednou ve francouzštině.  Ředitel zpravodajství Hassan Fadallah přiznává, že vysílání jeho stanice není neutrální. Fadallah tvrdí: „CNN je sionistická zpravodajská síť, Al Jazeera je neutrální a Al Manar zastupuje palestinskou stranu.“ Některá jeho vyjádření jsou ale poněkud tvrdá. „Nesháníme se po interview se Sharonem. Chceme se k němu dostat co nejblíže, abychom ho mohli zabít.

 

Nenávist vůči Izraeli, oslava mučednictví

 

V diskusních pořadech se objevují známí novináři, analytici, spisovatelé, libanonští politici, mluvčí teroristických organizací a islámští učenci. Ti společně diskutují o aktuálních náboženských, politických, kulturních, regionálních i globálních tématech. Výplň mezi pořady tvoří klipy, které jsou jakýmisi promoshoty hnutí Hizbaláh, které podněcují k nenávisti vůči Izraeli, podporují anti-amerikanismus, ponižují Izrael a sionismus jako ztělesnění terorismu a oslavují mučednictví. Většina takovýchto shotů je dlouhá asi tři minuty a jsou v profesionální kvalitě. Výplní programu jsou i výzvy k finanční podpoře Hizbaláhu, seznamy demonstrací, které se konají po celém světě a slogany v angličtině, hebrejštině a arabštině.

 

Al Manar vysílá i sport. O fotbale je pořad nazvaný 90 minut. Nechybí ani rodinné pořady či soutěže. Jednou z nich je obdoba formátu Hádej, kdo jsem, ve kterém se soutěžící snaží uhodnout jméno izraelského politika nebo vysoce postaveného člověka armády.  Malý Manar, to je název dětského pořadu na styl amerického Mr. Rogers´ Neighborhood, který je věnován dětem od tří do sedmi let.  Během ramadánu se vysílají speciální pořady. Většinou o muslimských hrdinech.

 

Odnětí a znovupřidelení licence

 

Televize vysílá od 3. června 1991.  Od roku 2000 je dostupná i přes satelit. Vysílat se začalo z předměstí Bejrútu, které ovládají Šíité, kde sídlí i ústředí Hizbaláhu. Televize ze začátku zaměstnávala jen několik lidí, kteří studovali média v Londýně v osmdesátých letech. Už rok po zahájení vysílání pro ni pracovalo 150 lidí. Zpočátku Al Manar vysílal pouze pět hodin denně. V roce 1992 se před volbami zavedly pravidelné zpravodajské bulletiny, které měly získat Hizbaláhu více hlasů. Program se rozšířil na sedm hodin denně a rozšířilo se i pokrytí. Další antény se budovaly v roce 1996 před libanonskými parlamentními volbami. Signál se tak dostal i do západní Sýrie a severního Izraele.

 

V roce 1996 zaručila libanonská vláda licence jen pěti televizím, Al Manar mezi nimi nebyl. 50 stanic tak bylo nuceno ukončit své vysílání. Přijímaly to s rozhořčením. Za Al Manar se přimluvil syrský prezident Hafíz al Asad. V červenci 1997 tak stanice Hizbaláhu opět dostala licenci.

 

Útoky izraelské armády a hackerů

 

Televize ale musela čelit mnohem horším útokům. Izraelská armáda zaútočila na její sídlo během libanonské války v roce 2006. Tento útok byl kritizován organizací Human Rights Watch. Armáda totiž napadla nevojenský cíl. Mezinárodní federace novinářů zásah zavrhla jako útok na novináře. Izraelská žurnalistická asociace proto z federace vystoupila s prohlášením, že zaměstnanci Al Manaru nejsou novináři ale teroristé. V roce 2006 musela televize čelit ještě jednomu útoku izraelské armády. Tentokrát šlo o hackerský útok. Během zpráv se armáda nabourala do vysílání a minutu a půl vysílala pořad, který morálně podkopával hnutí Hizbaláh.

Martin Karlík | další články autora 17.01 05:24

, RSS pro komentáře k tomuto článku

Pridaj komentár


Související články


Další články z kategorie Televize Všeobecné

Více článků