Pohľad vysielateľov na novú podobu ČRo1 Radiožurnálu

Od počátku roku se v mediální branži propírají změny, které nová ředitelka Bára Tachecí zavedla na ČRo 1 – Radiožurnálu. Podepisují se petice, píšou se glosy a tak jsme požádali samotné broadcastery, aby přispěli se svou troškou do mlýna a podělili se o svůj názor na směr, kterým veřejnoprávní vlajková loď vyplula.

Marcel Kotyk (Hitrádia): Nová podoba Radiožurnálu je v éteru teprve několik dní a hodnotit po takto krátké době je určitě předčasné a i vůči autorům změn nesolidní. Přesto bych rád vyjádřil pocit, že Radiožurnálu jeho nové cílení na “většinového” posluchače (v programu, moderaci i hudbě) nejenom nesluší vzhledem k jeho tradici, ale je i v rozporu s jeho veřejnoprávním posláním.
Mizí pestrost vysílání, kde si dříve našly své i menšinové skupiny posluchačů a mnoho programových prvků je tak zrušeno bez náhrady; styl moderace zatím také nepřispívá k udržení kvality mluveného slova, na kterou byli posluchači zvyklí a hudební playlist je dnes k nerozeznání od komerčních stanic.Radiožurnál by se neměl vydávat, jako veřejnoprávní médium placené z koncesionářských poplatků, stejnou cestou jako komerční stanice, pro které je přesné zacílení a s tím spojená určitá “unifikace” vysílání nezbytná nutnost.
Radiožurnál by naproti tomu měl zůstat prestižní stanicí, která nebude svoje jednání měřit optikou “vyhovět všem”.


Petr Dvořák (Rádio Blaník): Na otázku, jak hodnotím současný Radiožurnál, odpovídám následovně: můj názor na produkt se vyvíjí, první týden jsme z něj byl rozpačitý, tento týden mám z vysílání už docela dobrý pocit. On se totiž ten Rž zastavil už dávno v čase. Dokonce se domnívám, že neplnil správně svou veřejnoprávní funkci. Fakticky rezignoval na posluchače pod 50 let, a to docela plánovitě. Opakovaná tvrzení, že u přijímačů mladší posluchači byli (kde by také nebyli, nějací posluchači jsou vždycky, že) jen dlouhodobě dokumentovaly přístup vedení Českého rozhlasu k zastaralému modelu vysílání.
Všichni také víme, že až monumentální pokles poslechovosti vedl k personálním rošádám, završeným nedávným angažováním paní Tachecí. Domnívám se, že to byl naprosto správný krok. V tomto týdnu je již jasně slyšet, že Barbora Tachecí přináší jasnou vizi, velkou dávku odvahy a schopnost koučovat  práci celého týmu. V současnosti to budou určitě “galeje”, protože ne všechno se daří. Ale co byste také po takovém “překopání” systému od základu čekali … 
Názory, že se Rž inspiruje soukromými celoploškami, považuji za chybné. Prostě a jednoduše se Rž dostal tam, kde už dávno měl být. To, že  mnohé rozhlasové formy nyní již bývalé tváře Rž byly silně přežité jen posloužilo nerušené expanzi komerčních rádií do teritorií, které jsou za normální situace předmětem zájmu veřejnoprávních stanic. Společnost se vyvíjí velmi rychle, vždyť čtyřicátníkům z roku 89 bude letos devětapadesát. A tehdejším dvacetiletým bude letos devětatřicet! Odtud se odvíjí potřeba udržovat krok s dobou jak u soukromých, tak i veřejnoprávních stanic. 
I pouhým porovnáváním vysílání Rž, Frekvence 1 a Impulsu docházím nutně k závěru, že koncepčně se tyto stanice liší. O F1 už vůbec není řeč, ta je svá, mnohdy snad až infantilní, s jasnou  snahou o lehčí infotainment. Impuls musí být se současnou tváří Rž nespokojen. Tam, kde Impulsovi čtyřikrát řeknou, že něco řeknou, a pak to řeknou, podává Rž zprávu, informaci, krátkou reportáž, rozhovor, někdy i malou publicistiku. To je přeci rozdíl jako hrom! Zde se ovšem projevuje nevyrovnanost redakčních týmů Českého rozhlasu, o tom ale později.


V ranním vysílání Rž překypuje informacemi. Ranní vysílání týmu Jana Pokorného není vlastně o ničem jiném. Za výsledným tvarem je provázání práce tolika lidí, což většina kritiků ani nemůže tušit. Mnohým bude vadit jakoby ironizující výraz moderátora, ale – Jan Pokorný takový výraz má od nepaměti, vzpomeňte na jeho televizní pořady… Osu ranního vysílání dotváří zprávy Katky Causidisové. Kateřina měla talent pro zprávy vždycky a je aktivní spolutvůrkyní  atmosféry ranního vysílání. 
Dopoledne Lucie Výborné je zřejmým pokusem zvrátit návyky v poslechovém chování. Poslechovost Rž totiž tradičně po skončení ranního vysílání stále klesala. Víme také, že “hlad” po nových zprávách a informacích po 9. v podstatě vymizí, protože je uspokojen. Lucie má tedy určitě úkol pokusit se zaujmout posluchače zdánlivě lehčími formami, z nichž dominantní je hodinový rozhovor po 10. Tak např. včerejší hodinka s paní Třeštíkovou byla vynikající. Slabinou bude skutečnost, že dvě stovky zajímavých a ” vytěžitelných” osobností za rok prostě nenajdete. Na místě zde bude vysoká míra sebekázně ( koho zajímá, že moderátorka byla včera v Brně ), TEĎ a TADY by mělo platit stále a pro každého.


V živých upoutávkách na očekávané zprávy, reportáže či komentáře se ale zde projevuje míra profesionality jednotlivých lidí z redakcí. Tak např hodně smutné bylo pondělní tušení jedné redaktorky ( jmenovat netřeba ) při upoutávce na soudní přelíčení ve věci sebevraha, který vjel do protisměru, že takový případ jsme tu už měli, když řidička dodávky (nejistota v projevu byla zřejmá) hodlala spáchat sebevraždu. Bohužel, nebyla to sebevražda ani dodávka, ale náklaďák Praga V3S. Řidička chtěla zabíjet. A pozabíjela mnoho  lidí na nástupním ostrůvku tramvaje a její případ skončil, řekl bych po zásluze, vynesením trestu smrti. V úterý jiná redaktorka v repu k tématu paní Třeštíkové uvedla, že podle zastoupení žen …. v různých funkcích … najdeme Česko mezi Maledivami a Bangladéží. Fakt, nekecám, že Bangladéží. Hrůza, děs!


Ale ranně-dopolední osa Pokorný – Causidisová – Výborná pracuje velmi přesvědčivě, s jasným zadáním a přesvědčivým výrazem. Milana Bílka zatím nechci hodnotit. Má těžký úkol, je proto nasezen v lehce popoledním sedle a drží se přesně svého úkolu. Je to takový “nosič vody”- průvodce programem. Milan v roce 1991 odvysílal skvěle živého Sivestra na Bontonu. Kdo si to ještě pamatuje? Laťku má teď ale mnohem výš! 
Nadšený jsem z odpoledne Hanky Shánělové. Její vysílání vnímám jako nejbližší nové definici soudobého moderního věřejnoprávního výrazu. Ve zprávách často alternují dámy z bývalé redakce BBC, a to velice přesvědčivě.


Dále se už nebudu rozepisovat. Je zjevné, že nový model vysílání se rychle zapracovává. Po úvodních dnech, kdy moderace a především zprávy byly uspěchané a pod vnitřním tlakem, se atmosféra vysílání výrazně zklidnila. Začal jsem s chutí ráno a odpoledne poslouchat. Vyhovuje mi i dikce moderátorů, odlišná od vyjadřovacích prostředků soukromých celoplošek. Dal bych paní Tachecí určitě čtvrt roku na vyladění týmu a jeho projevu, na dotažení četných, posluchačem jen tušených komunikačních vazeb uvnitř i vně Českého rozhlasu.
Hudebně bude Rž určitě ještě zrát, ” ruční ” vyčištění playlistu ohromně pomohlo, zapracování výsledků hudebních testů můžeme očekávat jistě brzy. Dnešní ranní řazení Wanastových věcí a následně “jdoucí” Dajána v originále odpovídá širokému pojetí rádia pro všechny. Kdo ale nejpíš nebude trpělivě čtvrt roku čekat je Impuls. Jeho operační prostor jako quasiservisního rááádia se natolik zúžil, že podle mého názoru zavelí k rychlému ústupu do mnohem jednodušších pozic.


Daniel Rumpík (Radio OK): Zatím je to samozřejmě těžké hodnotit. Jde o poměrně radikální zásah do celkové stávající podoby Radiožurnálu. Subjektivně mohu říct, že mě osobně ta razance až překvapila, byť se daly změny s nástupem nové šéfky určitě očekávat. Subjektivně mi trochu vadí projev některých moderátorů a reportérů, který jde často ruku v ruce s projevem řady moderátorů “tolik opovrhovaných” regionálních stanic. A to  v případě tak prestižní stanice, jakou Radiožurnál bezesporu stále je, určitě není v pořádku. Často je slyšet nejistota, příliš rychlá mluva i používání nejrůznějších podpůrných slovíček (i Jan Pokorný už občas začíná vstup slůvkem “tak” :-) ). Možná ale jde pouze o počáteční nervozitu. Pokud má být cílem rovněž větší dynamika, tak potom nechápu, proč v ranním vysílání (8.1.) trval přehled tisku několik minut? Celkový sound mi přijde hodně zjednodušený a lidovější. Větší prostor mají moderátoři, kteří si najednou mohou “dovolit” určitě emoce do svého projevu – pak se ale často dostávají právě na úroveň klasických DJ´s. Zjednodušení projevu nastalo také ve zpravodajství. Tady zatím nemohu najít mnoho rozdílů oproti F1 nebo Impulsu – třeba je ale právě toto cílem. Celkově tedy – pokud chtělo vedení ČRo1 posunout stanici více k mladšímu publiku, které není tolik náročné a potřebuje větší dynamičnost, určitě vyšli správným smšrem. Tomu ostatně odpovídá i hudební dramaturgie a obal. Každopádně ale platí, že to vše je čistě věcí lidí na ČRo1. Určitě vědí, co činí …! 
Chápu, že poslední změny jsou pro mnoho skalních posluchačů těžko překousnutelné. Takže mě něco takového příliš nepřekvapuje. Uvidíme za pár týdnů, až opadnou současné emoce.


Martin Hroch (Radio Investments): Radiožurnál ladím jako doplněk ke komerčním stanicím a poslouchám ho pro mluvené slovo a zpravodajství. Jestli bych ovšem něco na Žurnálu měnil už dávno, pak hudbu, ta neměla hlavu a patu a podle mého subjektivního názoru nekonvenovala dospělému nebo i staršímu posluchači, který ladí tuto stanici především kvůli informacím. Otázka je, zda na Radiožurnál vůbec a v jaké míře patří. Pro mě by byla podoba ideálního RadioŽurnálu asi něco jako ČT 24 ve zvukové podobě a hudbu bych stejně asi vyhledával na specializovaných žánrových stanicích.
Jestliže se management rozhodl měnit strukturu vysílání, je to jeho svaté právo. Myslím, že snaha o přehlednost programu určitě ano, ale příliš se přibližovat komerčním stanicím by byla chyba a především škoda. Ke kvantitě a vypovídací hodnotě protestů se nemohu vyjádřit, protože je neznám. Osobně lituji zrušení “Zákruty”  (ano ať už se ten magazín jmenoval jakkoli, mám ho zapamatovaný asi nadosmrti pod tímhle jménem) a Radiofóra, myslím, že by si oba pořady zasloužily inovaci, jistou modernizaci, ale asi ne úplné zrušení. Možná bych se obával efektu provedených změn na poslechovost, protože když tyto “inovace” nevezmou skalní posluchači a odladí i oni, už toho moc nezůstane.


Jiří Hrabák (Radio Impuls): Cokoli nového bych hodnotil až po měsíčním fungování. Zda Barbora Tachecí vykročila správným směrem? Záleží na tom, co je cílem, zda naplňování poslání veřejnoprávního rádia (a co je vůbec ona “veřejnoprávnost”) nebo konkurování  soukromým rádiím ve sledovanosti. Na protestní reakce má každý koncesinář právo, ale na druhou stranu jakákoli výraznější změna čehokoli přinese nejdříve negativní reakce těch, kteří byli s dosavadním stavem spokojeni.

Radek Dresler | další články autora 11.01 04:26

, RSS pro komentáře k tomuto článku

Pridaj komentár


Související články


Další články z kategorie Radio Program

Více článků

Pohľad vysielateľov na novú podobu ČRo1 Radiožurnálu

Od počátku roku se v mediální branži propírají změny, které nová ředitelka Bára Tachecí zavedla na ČRo 1 – Radiožurnálu. Podepisují se petice, píšou se glosy a tak jsme požádali samotné broadcastery, aby přispěli se svou troškou do mlýna a podělili se o svůj názor na směr, kterým veřejnoprávní vlajková loď vyplula.

Marcel Kotyk (Hitrádia): Nová podoba Radiožurnálu je v éteru teprve několik dní a hodnotit po takto krátké době je určitě předčasné a i vůči autorům změn nesolidní. Přesto bych rád vyjádřil pocit, že Radiožurnálu jeho nové cílení na “většinového” posluchače (v programu, moderaci i hudbě) nejenom nesluší vzhledem k jeho tradici, ale je i v rozporu s jeho veřejnoprávním posláním.
Mizí pestrost vysílání, kde si dříve našly své i menšinové skupiny posluchačů a mnoho programových prvků je tak zrušeno bez náhrady; styl moderace zatím také nepřispívá k udržení kvality mluveného slova, na kterou byli posluchači zvyklí a hudební playlist je dnes k nerozeznání od komerčních stanic.Radiožurnál by se neměl vydávat, jako veřejnoprávní médium placené z koncesionářských poplatků, stejnou cestou jako komerční stanice, pro které je přesné zacílení a s tím spojená určitá “unifikace” vysílání nezbytná nutnost.
Radiožurnál by naproti tomu měl zůstat prestižní stanicí, která nebude svoje jednání měřit optikou “vyhovět všem”.


Petr Dvořák (Rádio Blaník): Na otázku, jak hodnotím současný Radiožurnál, odpovídám následovně: můj názor na produkt se vyvíjí, první týden jsme z něj byl rozpačitý, tento týden mám z vysílání už docela dobrý pocit. On se totiž ten Rž zastavil už dávno v čase. Dokonce se domnívám, že neplnil správně svou veřejnoprávní funkci. Fakticky rezignoval na posluchače pod 50 let, a to docela plánovitě. Opakovaná tvrzení, že u přijímačů mladší posluchači byli (kde by také nebyli, nějací posluchači jsou vždycky, že) jen dlouhodobě dokumentovaly přístup vedení Českého rozhlasu k zastaralému modelu vysílání.
Všichni také víme, že až monumentální pokles poslechovosti vedl k personálním rošádám, završeným nedávným angažováním paní Tachecí. Domnívám se, že to byl naprosto správný krok. V tomto týdnu je již jasně slyšet, že Barbora Tachecí přináší jasnou vizi, velkou dávku odvahy a schopnost koučovat  práci celého týmu. V současnosti to budou určitě “galeje”, protože ne všechno se daří. Ale co byste také po takovém “překopání” systému od základu čekali … 
Názory, že se Rž inspiruje soukromými celoploškami, považuji za chybné. Prostě a jednoduše se Rž dostal tam, kde už dávno měl být. To, že  mnohé rozhlasové formy nyní již bývalé tváře Rž byly silně přežité jen posloužilo nerušené expanzi komerčních rádií do teritorií, které jsou za normální situace předmětem zájmu veřejnoprávních stanic. Společnost se vyvíjí velmi rychle, vždyť čtyřicátníkům z roku 89 bude letos devětapadesát. A tehdejším dvacetiletým bude letos devětatřicet! Odtud se odvíjí potřeba udržovat krok s dobou jak u soukromých, tak i veřejnoprávních stanic. 
I pouhým porovnáváním vysílání Rž, Frekvence 1 a Impulsu docházím nutně k závěru, že koncepčně se tyto stanice liší. O F1 už vůbec není řeč, ta je svá, mnohdy snad až infantilní, s jasnou  snahou o lehčí infotainment. Impuls musí být se současnou tváří Rž nespokojen. Tam, kde Impulsovi čtyřikrát řeknou, že něco řeknou, a pak to řeknou, podává Rž zprávu, informaci, krátkou reportáž, rozhovor, někdy i malou publicistiku. To je přeci rozdíl jako hrom! Zde se ovšem projevuje nevyrovnanost redakčních týmů Českého rozhlasu, o tom ale později.


V ranním vysílání Rž překypuje informacemi. Ranní vysílání týmu Jana Pokorného není vlastně o ničem jiném. Za výsledným tvarem je provázání práce tolika lidí, což většina kritiků ani nemůže tušit. Mnohým bude vadit jakoby ironizující výraz moderátora, ale – Jan Pokorný takový výraz má od nepaměti, vzpomeňte na jeho televizní pořady… Osu ranního vysílání dotváří zprávy Katky Causidisové. Kateřina měla talent pro zprávy vždycky a je aktivní spolutvůrkyní  atmosféry ranního vysílání. 
Dopoledne Lucie Výborné je zřejmým pokusem zvrátit návyky v poslechovém chování. Poslechovost Rž totiž tradičně po skončení ranního vysílání stále klesala. Víme také, že “hlad” po nových zprávách a informacích po 9. v podstatě vymizí, protože je uspokojen. Lucie má tedy určitě úkol pokusit se zaujmout posluchače zdánlivě lehčími formami, z nichž dominantní je hodinový rozhovor po 10. Tak např. včerejší hodinka s paní Třeštíkovou byla vynikající. Slabinou bude skutečnost, že dvě stovky zajímavých a ” vytěžitelných” osobností za rok prostě nenajdete. Na místě zde bude vysoká míra sebekázně ( koho zajímá, že moderátorka byla včera v Brně ), TEĎ a TADY by mělo platit stále a pro každého.


V živých upoutávkách na očekávané zprávy, reportáže či komentáře se ale zde projevuje míra profesionality jednotlivých lidí z redakcí. Tak např hodně smutné bylo pondělní tušení jedné redaktorky ( jmenovat netřeba ) při upoutávce na soudní přelíčení ve věci sebevraha, který vjel do protisměru, že takový případ jsme tu už měli, když řidička dodávky (nejistota v projevu byla zřejmá) hodlala spáchat sebevraždu. Bohužel, nebyla to sebevražda ani dodávka, ale náklaďák Praga V3S. Řidička chtěla zabíjet. A pozabíjela mnoho  lidí na nástupním ostrůvku tramvaje a její případ skončil, řekl bych po zásluze, vynesením trestu smrti. V úterý jiná redaktorka v repu k tématu paní Třeštíkové uvedla, že podle zastoupení žen …. v různých funkcích … najdeme Česko mezi Maledivami a Bangladéží. Fakt, nekecám, že Bangladéží. Hrůza, děs!


Ale ranně-dopolední osa Pokorný – Causidisová – Výborná pracuje velmi přesvědčivě, s jasným zadáním a přesvědčivým výrazem. Milana Bílka zatím nechci hodnotit. Má těžký úkol, je proto nasezen v lehce popoledním sedle a drží se přesně svého úkolu. Je to takový “nosič vody”- průvodce programem. Milan v roce 1991 odvysílal skvěle živého Sivestra na Bontonu. Kdo si to ještě pamatuje? Laťku má teď ale mnohem výš! 
Nadšený jsem z odpoledne Hanky Shánělové. Její vysílání vnímám jako nejbližší nové definici soudobého moderního věřejnoprávního výrazu. Ve zprávách často alternují dámy z bývalé redakce BBC, a to velice přesvědčivě.


Dále se už nebudu rozepisovat. Je zjevné, že nový model vysílání se rychle zapracovává. Po úvodních dnech, kdy moderace a především zprávy byly uspěchané a pod vnitřním tlakem, se atmosféra vysílání výrazně zklidnila. Začal jsem s chutí ráno a odpoledne poslouchat. Vyhovuje mi i dikce moderátorů, odlišná od vyjadřovacích prostředků soukromých celoplošek. Dal bych paní Tachecí určitě čtvrt roku na vyladění týmu a jeho projevu, na dotažení četných, posluchačem jen tušených komunikačních vazeb uvnitř i vně Českého rozhlasu.
Hudebně bude Rž určitě ještě zrát, ” ruční ” vyčištění playlistu ohromně pomohlo, zapracování výsledků hudebních testů můžeme očekávat jistě brzy. Dnešní ranní řazení Wanastových věcí a následně “jdoucí” Dajána v originále odpovídá širokému pojetí rádia pro všechny. Kdo ale nejpíš nebude trpělivě čtvrt roku čekat je Impuls. Jeho operační prostor jako quasiservisního rááádia se natolik zúžil, že podle mého názoru zavelí k rychlému ústupu do mnohem jednodušších pozic.


Daniel Rumpík (Radio OK): Zatím je to samozřejmě těžké hodnotit. Jde o poměrně radikální zásah do celkové stávající podoby Radiožurnálu. Subjektivně mohu říct, že mě osobně ta razance až překvapila, byť se daly změny s nástupem nové šéfky určitě očekávat. Subjektivně mi trochu vadí projev některých moderátorů a reportérů, který jde často ruku v ruce s projevem řady moderátorů “tolik opovrhovaných” regionálních stanic. A to  v případě tak prestižní stanice, jakou Radiožurnál bezesporu stále je, určitě není v pořádku. Často je slyšet nejistota, příliš rychlá mluva i používání nejrůznějších podpůrných slovíček (i Jan Pokorný už občas začíná vstup slůvkem “tak” :-) ). Možná ale jde pouze o počáteční nervozitu. Pokud má být cílem rovněž větší dynamika, tak potom nechápu, proč v ranním vysílání (8.1.) trval přehled tisku několik minut? Celkový sound mi přijde hodně zjednodušený a lidovější. Větší prostor mají moderátoři, kteří si najednou mohou “dovolit” určitě emoce do svého projevu – pak se ale často dostávají právě na úroveň klasických DJ´s. Zjednodušení projevu nastalo také ve zpravodajství. Tady zatím nemohu najít mnoho rozdílů oproti F1 nebo Impulsu – třeba je ale právě toto cílem. Celkově tedy – pokud chtělo vedení ČRo1 posunout stanici více k mladšímu publiku, které není tolik náročné a potřebuje větší dynamičnost, určitě vyšli správným smšrem. Tomu ostatně odpovídá i hudební dramaturgie a obal. Každopádně ale platí, že to vše je čistě věcí lidí na ČRo1. Určitě vědí, co činí …! 
Chápu, že poslední změny jsou pro mnoho skalních posluchačů těžko překousnutelné. Takže mě něco takového příliš nepřekvapuje. Uvidíme za pár týdnů, až opadnou současné emoce.


Martin Hroch (Radio Investments): Radiožurnál ladím jako doplněk ke komerčním stanicím a poslouchám ho pro mluvené slovo a zpravodajství. Jestli bych ovšem něco na Žurnálu měnil už dávno, pak hudbu, ta neměla hlavu a patu a podle mého subjektivního názoru nekonvenovala dospělému nebo i staršímu posluchači, který ladí tuto stanici především kvůli informacím. Otázka je, zda na Radiožurnál vůbec a v jaké míře patří. Pro mě by byla podoba ideálního RadioŽurnálu asi něco jako ČT 24 ve zvukové podobě a hudbu bych stejně asi vyhledával na specializovaných žánrových stanicích.
Jestliže se management rozhodl měnit strukturu vysílání, je to jeho svaté právo. Myslím, že snaha o přehlednost programu určitě ano, ale příliš se přibližovat komerčním stanicím by byla chyba a především škoda. Ke kvantitě a vypovídací hodnotě protestů se nemohu vyjádřit, protože je neznám. Osobně lituji zrušení “Zákruty”  (ano ať už se ten magazín jmenoval jakkoli, mám ho zapamatovaný asi nadosmrti pod tímhle jménem) a Radiofóra, myslím, že by si oba pořady zasloužily inovaci, jistou modernizaci, ale asi ne úplné zrušení. Možná bych se obával efektu provedených změn na poslechovost, protože když tyto “inovace” nevezmou skalní posluchači a odladí i oni, už toho moc nezůstane.


Jiří Hrabák (Radio Impuls): Cokoli nového bych hodnotil až po měsíčním fungování. Zda Barbora Tachecí vykročila správným směrem? Záleží na tom, co je cílem, zda naplňování poslání veřejnoprávního rádia (a co je vůbec ona “veřejnoprávnost”) nebo konkurování  soukromým rádiím ve sledovanosti. Na protestní reakce má každý koncesinář právo, ale na druhou stranu jakákoli výraznější změna čehokoli přinese nejdříve negativní reakce těch, kteří byli s dosavadním stavem spokojeni.

Redakcia RadioTV | další články autora 04:26

, RSS pro komentáře k tomuto článku

Pridaj komentár


Související články


Další články z kategorie Radio Program

Více článků